Na Kryštofech vládla fantastická atmosféra
Svůj blog jsem se rozhodla otevřít zprávou z pátečního koncertu kapely Kryštof.... Vezmu to pěkně od začátku... Před KC Jitka v Jindřichově Hradci nebylo kolem osmé večer k hnutí... Důvod? Všichni stáli ve frontě a čekali na to, až se dostanou dovnitř. "Ten Richard je tak sladkej," "náš malej vůbec nechce spát sám, musíme si ho brát k sobě do postele," takové řeči vedly ženy stojící ve frontě za námi. V té době se mi ale hlavou již honily myšlenky, jaký asi bude dnešní koncert? Zažila jsem jich už hodně, a proto jsem si nemyslela, že mě něco může překvapit... Omyl!! Ale hezky popořádku :) Po nalepení pásky na ruku jsme si odložily v šatně bundy (číslo papírku 127 a 128 :D ) a vrhly jsme se směrem k obchůdku s věcmi kapely Kryštof. "Jé, to je hezký tričko!" vyhrkla jsem ze sebe a bylo rozhodnuto. Po vyzkoušení několika triček jsem si vybrala správnou velikost, tričko zaklidila do kabelky a spolu s kamarádkou jsme se vydaly k podiu. Tam jsme si za hudby předkapely Airfare našly místečko, kde budeme stát :) ... nebylo to nic jednoduchého, dokonce došlo ke střetu. "Hej, tady stojíme my," začala peskovat brýlatá dáma okolo 30 let. Hlavou mi v té chvíli proběhlo: "Jste na koncertě snad poprvé? Nevíte, jak to tady chodí? Tady to na místenky nefunguje." Nakonec jsem ale radši držela hubu a posunula se směrem doprava... ovšem před námi se objevil další problém.... tím byla silnější ženská postava s ještě větší kabelkou, na místě nebylo k hnutí.... ale něco se nad námi smilovalo a žena nás zničehonic pustila před sebe...(není se čemu divit, měřila asi o půl metru více, než my dvě dohromady ...) jakmile jsme se postavily před ní, neměly jsme ale vyhráno.... před námi se tyčil muž s přezdívkou "Čumáček". Ten svými pohyby neustále znásilňoval dívku stojící před ním (asi mu nevadilo, že vedle něho stála manželka). Ale stále jsme se nedostali k samému koncertu, viďte?
Nyní to napravím.... jakmile odešla předkapela Airfare, přišel čas na Kryštofy! Sál zhasl a publikum obdivovalo dokonale nasvícené podium, které bylo zatím prázdné... netrvalo dlouho, a na místě se objevila celá sestava v čele s Richardem Krajčem! Najednou spustili a celý sál pištěl, ječel, křičel, vřískal ... nepopsatelné!!! Kamkoli jste se podívali, všichni zpívali a pohybovali se do rytmu hudby! Zněly známé i méně známé songy.....zvuk byl také jedničkový.... kapela zahrála Křídla z mýdla, Inzerát, Obchodníka s deštěm, Rubikon, Ženy, Tak nějak málo tančím, ..... pro své fanoušky si taky připravila několik překvapení :) asi třikrát se nad hlavami publika začaly snášet konfety a balónky s logem kapely Kryštof.... i přestože jsme kolem sebe cítily pot z vedle postávajících fanoušků, vůbec nám to nevadilo a koncert nezkazilo ... tohle se tam zkrátka tolerovalo :) překvapeni jsme byli i když Richard skočil do publika a nechal se unášet na našich rukách ... ve 23.45 se kapela blížila k cíli a nevěděla, kolik jí zbývá víry .... a stylově písničkou Cesta zakončila koncert v Jindřichově Hradci .... pro nás ale konec nepřišel!! Za necelou půlhodinu už všichni netrpělivě vyhlíželi kapelu, která nám slíbila autogramiádu ... na podpis jsme spolu s kamarádkou čekaly přibližně hodinu a mačkaly se tělo na tělo spolu s dalšími fanoušky.... čekání jsme si ale zkrátily pozorováním členů kapely, a to hlavně Richarda a Jakuba Dominika.... při čekání jsme se také několikrát pobavily .... zaprvé tím, když se před námi znovu objevil "Čumáček" a za druhé "investigativním" fotografem, který si fotil každého člena kapely zvlášť, a to snad z deseti centimetrové vzdálenosti .... na klukách bylo vidět, že si připadají jak cvičené opice :D .... od srdce jsem se také zasmála, když jsem se svým náramkem chytla za ženu přede mnou .... asi pět minut nám trvalo, než jsme se od sebe odpoutaly a nakonec jsem jí vysvětlila: "Nezlobte se, já tuhle fintu obvykle používám spíš na chlapy." :D ... poté jsme se ale už přiblížily k Richardovi! Splnila jsem si přání pátečního večera nebo spíš sobotního rána a vyfotila jsem se s ním... když nám podepsali plakát a kartičky, mohly jsme se vydat spokojeně a plné dojmů domů do pelíšku ... ještě v noci mi v uších zněl text Tou cestou, tím směrem, prý bych se dávno měl dát, ale když sněží jde to stěží ...
